Před několika lety za mnou přišla klientka s příběhem, který se mi hluboko vryl do paměti. Jako advokát jsem vyslechl už mnoho osudů, smutných i nespravedlivých. Ale tento byl jiný. Byl to příběh mladé ženy, manželky a matky, která se odmítla smířit s tím, že by její hlas zůstal nevyslyšen.
Klientka podstoupila magnetickou rezonanci jater. Lékaři jí sdělili, že našli jen drobné ložisko, které není třeba řešit, a jinak je zcela zdravá. Jenže její bolesti neustávaly. O necelý rok později absolvovala další vyšetření a tentokrát přišla zdrcující zpráva: v játrech byl nalezen rozsáhlý zhoubný nádor.
Zásadní skutečností však bylo to, že tento nádor byl jasně viditelný už na prvním vyšetření. Lékař si ho ale nevšiml. A čas, který mohl být rozhodující pro léčbu, neúprosně ubíhal. Když se nádor o rok později objevil znovu, byl už tak velký a tak špatně umístěný, že chirurgický zákrok nebyl možný. Zůstala už jen paliativní péče a vědomí, že dny jsou sečteny.
Moje klientka prohrála svůj boj se zákeřnou nemocí ve věku pouhých 35 let. Zanechala po sobě manžela a malé dcery, které ji potřebovaly. Ztratila čas, který mohl znamenat naději. A to jen kvůli pochybení, kterému se dalo předejít.
Když jsem s ní začínal řešit její případ, ještě žila. Toužila po spravedlnosti, ne pro sebe, ale pro ty, kteří po ní zůstanou. Chtěla, aby její příběh nebyl jen tichým povzdechem nad zbytečnou chybou. A i když se spravedlnosti nakonec dočkala její rodina, věřím, že by ji to naplnilo pocitem zadostiučinění. Protože jedině když se zdravotnickým zařízením sáhne na peníze, donutí je to skutečně změnit své postupy.
Tento příběh nemá šťastný konec. Zůstala po něm prázdnota, bolest a otec, který musel sám vychovávat dvě dcery. Ale zůstala po něm i odvaha – odvaha mladé ženy, která se nevzdala a nebála se říct: „Tohle není v pořádku.“
Pochybení ve zdravotnictví přibývá. A pro mě jako advokáta je naprosto nepřijatelné, aby se podobné chyby zametaly pod koberec. Každý pacient má právo na férové zacházení. Každá rodina má právo na pravdu.
Moje klientka mi ukázala, že bojovat za spravedlnost má smysl i ve chvíli, kdy se zdá, že už není co zachránit. Její odhodlání je pro mě inspirací. A věřím, že může být inspirací i pro ty, kdo právě stojí před rozhodnutím, zda se ozvat, nebo mlčet.
Nezůstávejte v tom sami. Pokud se cítíte bezmocní, vězte, že proti nespravedlnosti se dá postavit. A pokud se rozhodnete bojovat, bude pro mě ctí stát při vás.
